Píseň "K Tobě se Maria utíkáme"

Píseň „K Tobě se Maria utíkáme“

Mezi lidem se vypráví, že kostel byl vždy útočištěm vesničanů ve zlých dobách. V kostele se schovávalo obilí a různé zemědělské produkty jako fazole, mák, hrách aj. potřebné k životu.

Lidé je zde schovávali před drancujícím vojskem, aby mohli přežít a věřili, že Panna Maria je ochrání přede vším zlem a pomůže všechna příkoří překonat.

Když bylo velmi zle, tak se zde shromažďovali k modlitbám a také, aby se schovali fyzicky a duchovně „pod plášť Mariin“.

Že má toto vyprávění solidní základ, dokazují historické záznamy, svědčící o těžkém životě zdejšího lidu, sužovaného válkami a mocenskými půtkami.

Jedním takovým svědkem je píseň „K Tobě se, Maria, utíkáme“. Vypravuje se, že v dobách francouzských válek francouzské dělostřelectvo, stojící na návrší severozápadně od osady, mělo namířena děla na holíčský zámek, aby jej zničilo. Přitom by určitě utrpěla i naše osada. Dělové rány však Francouzům stále selhávaly, takže velitel dal palbu zastavit. Dlužno podotknout, že selhávání ran bylo způsobeno zvlhnutím střelného prachu po náhlé a silné bouři, silném dešti za blesků a hromobití. Odtud důvod selhávání. Velitel pak zdejšímu obyvatelstvu pravil, že „svatý“, jemuž je náš kostel zasvěcen, jistě je, obyvatele, mocně chránil od záhuby.

Protože kostel je zasvěcen Panně Marii, připisoval lid záchranu právě jí. Z vděčnosti vznikla zde mariánská píseň – plná něhy a krásy, jak píše Jos. Škvrna, která se zpívá od těch časů až do dnešních dnů.

Doba vzniku není přesně známa, není žádný záznam, ani autor není znám. Byl to asi někdo z dědiny, možná kněz.

Píseň vyjadřuje vděčnost, prosbu a oddanost, vztah lidu k Marii. Zpívá se každou neděli po mši svaté.

Je škoda, že většina lidí ve vesnici o tom ani neví, jen lidé, chodící do kostela, ji rádi zpívají a vyjadřují tak svůj vděk a prosbu za ochranu, protože příkoří a nespravedlnost se lidem dějí stále.

Také zvon, zvaný Ave, má text této písně napsán na svém plášti. A tak denně, ráno, v poledne a večer vedle pozdravení andělského se nese dědinou:

 

„K Tobě se, Maria, utíkáme,

abys nás pod svůj plášť schránila,

všecí zde Tě žádáme.“

 

„Pros za nás, Maria, Syna svého,

by on se smiloval,

hlad, vojnu, mor zahnal,

nás požehnal.“

 

„Od naších nepřátel ostříhati,

Maria, Ježíši,

račte se nad námi smilovati.“

 

P. S.: Informace o události o bouři a zvlhnutí prachu a následných událostech připisování záchrany Panně Marii podala paní Pavková, která se na gymnáziu o tom učila v českém jazyku – literatuře o vzniku této písně, jako o zázračné události.