Co víme o našem kostele

 

V děkanské matrice ve Strážnici je v roce 1673 zapsáno toto: „Kostel v Mikulčicích, na panství břeclavském knížete Karla Eusebia z Liechtensteinů, jemuž též patří patronátní právo. Kostel je velice starý, postavený z kamene, kdysi vysvěcený, nyní pouze požehnaný, pod ochranou Panny Marie Nanebevzaté. Chor (kněžiště) s kamennou klenbou, ostatní část kostela má strop rovný, dřevěný. Podlaha z pálených cihel, střecha ze šindele. Sakristie z kamene, ale značně mokrá…“

Jestliže byl kostel z kamene velice starý, lze předpokládat, že byl vystavěn z kamene pocházejícího z hradiště na Valech. Mikulčice se objevují v písemných pramenech roku 1052 (podle jiných pramenů už v roce 1041), což znamená, že měly pravděpodobně kostel. Tato domněnka se zdá být oprávněná, i zasvěcení kostela Panně Marii tomu nasvědčuje.

Podle knížecího architekta Weinbrennera je nejstarší částí presbytář (kněžiště) pocházející z 15. století. Ostatní část kostela pochází jistě ze 17. století.

Při opravách uvnitř kostela v letech 1975-1977 za administrátora Otmara Kaplana bylo zjištěno: Ve starém kněžišti jsou pod štukou žeber, žebra jiná, kamenná. V druhé polovině kněžiště (gotické) jsou žebra ze speciálně tvarovaných cihel. Také tzv. vítězný oblouk skrývá silná a krásná kamenná žebra. Z toho lze usuzovat na nejstarší část.

Když byla po roce 1772 vzklenuta klenba nad lodí, byly přizděny pilíře, aby se o ně mohla opírat nová klenba. Původní strop byl, jak víme z nejstaršího zápisu, dřevěný, plochý, jak bylo zvykem v románském slohu a ranné gotice.

V levém rohu u křtitelnice je ve zdi hrob – dutina s lidskými kostmi.

 

Gotický presbytář je z cihel. Jsou v něm pouze kamenná ostění gotických oken se středním dříkem. Dnešní dřevěná okna jsou osazena podle kamenného základu (výška, šířka a tvar připomínají okna původní – kamenná).

Při budování vysušovacího kanálu v hloubce 70-80 cm bylo obnaženo zdivo, které bylo omítnuto, to znamená, že to nebyl ještě základ. Poznatek je takový:  Základ kostela je asi o1 m níže než dnešní terén. Svědčí o tom také „přičaplost“ kostela (kostely gotické jsou štíhlé a vysoké) a také výklenky ve zdi, které byly při odkrytí velice nízko a aby byly funkční, byly přeneseny asi o 60 cm výš. Také na půdě je patrná nadstavba zdiva.

Levý velký výklenek měl kamenné ostění, které bylo 2 cm přepálené až dočerna a 10 cm do hloubky zbarvené žárem do červena. Také dřevěné nadpraží dveří do staré sakristie bylo 2 cm do hloubky zuhelnatělé. To svědčí o velkých požárech v 17. století. Přepálený kámen je dnes uložen v pravém malém výklenku jako jeho dno. Podle starých zápisů byly ve velkém levém výklenku ukládány posvátné oleje.

 

Barokní sakristie na jižní straně a kůr pocházejí z posledních úprav po roce 1772, kdy kníže Liechtenstein zase převzal patronát a kostel opravil. Celý kostel svou fasádou, okny i dveřmi nabyl vzhledu kostela barokního. Byla vzklenuta klenba na místě stropu dřevěného a také veškeré římsy a pilastry byly barokní. Kůr je asi ještě pozdější, pravděpodobně byl postaven jako poslední.

Obrazy bočních oltářů nesou letopočet 1783. Oltáře byly postaveny také jako poslední, protože skrývaly původní pilíře, ze kterých byly osekány římsy, aby mohly být oltáře instalovány. Také kůr skrývá pilíře i s římsami.

Boční vchod byl zaklenutý úplně vlevo (tedy by ústil pod kůr tam, kde je opěrný pilíř), byl zazděn a osazen vchod dnešní. Také vchod z kostela do staré sakristie byl úplně v levém rohu, při barokních úpravách byl zazděn a sakristie sloužila jako kostnice hřbitova (hřbitov ještě kolem kostela). Při kladení dlažby v roce 1976 bylo nalezeno pod starou cihelnou dlažbou velké množství lidských kostí.

 

Kostel původně věž neměl. V památkách se píše: „… zvonice dřevěná se dvěma zvony…“ nad presbytářem zvonička s jedním zvonem, kterým se zvonilo při pozdvihování. Otvor v klenbě pro provaz je dodnes a je v něm osazeno světlo. Dnešní věž pochází z roku 1701 a je stavěna zajímavým způsobem. V rozích jsou dubové pilíře od základu až po střechu. V patrech mezi sebou propojené podélnými trámy a obezděny vně i zevnitř. Mezi ně je volně sypaný kámen. Na tento systém se přišlo při zvyšování stropu v prvním podlaží a při prorážení otvoru pro nové elektrické vedení. Patrně při opravách střechy roku 1843 byla zrušena sanktusová věžička a zvon přenesen do velké věže.

Věžní kříž je renesanční originál. To znamená, že jak byl na novou věž osazen, tak je tam dodnes.

Při opravách v roce 1978, za otce Kratochvíly, byl snesen a ohodnocen kovářem panem Habrmannem jako renesanční originál.

Kříž byl opraven (doplněno kratší příčné rameno), ošetřen a osazen zpět. V roce 1999 při rekonstrukci střechy kostela byl sňat, ošetřen a osazen zpět.

To je zhruba vše, co víme o stavbě kostela jako takové.

 

Při vnitřních opravách byla také odkryta původní cihlová podlaha, jak je uváděna v zápisu roku 1673. U dveří byla vždy podlaha z opuky na ploše asi 2 m². Když byl zbořen starý barokní oltář, tak se pod ním kopalo, ale nenašlo se nic podstatného, jen několik kostí.  Byly zabaleny do pláten a uloženy zpět. Hrobů je v kostele několik. O některých je zápis: Např. v roce 1756 byl pohřben pod stupni oltáře Pater František Doleator, kněz mikulčický, vzdělaný pán, 14 let se zabýval malířstvím, pak studoval kněžství a jako farář mikulčický namaloval oltářní obraz Panny Marie Nanebevzaté pro oltář v Mikulčicích.

Při těchto opravách jsme žádali archeology o výzkum uvnitř kostela, protože se kladla do země nová elektroinstalace a následně pak nová dlažba a byla pro tento výzkum vhodná doba.

Také kosti bylo žádoucno prozkoumat. Docela je možné, že bychom našli vysvětlení pro mnohé. Také zdivo kostela by zasloužilo důkladnějšího průzkumu a tak potvrdit, vyvrátit či poopravit poznatky stávající. Tehdy nám nebylo vyhověno.

Ve zprávě z roku 1673 se píše o celokamenných oltářních stolech s dřevěnou nadstavbou.

Oltáře Panny Marie, sv. Bartoloměje a sv. Vavřince, jak jsme je znali před úpravou v roce 1976, vypadaly jinak. Oltáře byly Panny Marie, sv. Františka z Asissi a sv. Barbory a nebyly z kamene. Tedy při požáru roku 1683 vše vzalo za své a kostel byl v rozvalinách nebo jen částečně funkční mnoho let. Velké opravy a úpravy se dočkal kostel až v letech 1772-1783. Z této doby byly oltáře barokní vystavěné z cihel a kryté dřevěnou maskou, která připomínala mramor.

Jsou k dispozici fotografie oltářů před rokem 1905, kdy byl kostel upravován, zpuchřelé dřevo oltářů bylo odstraněno, stará kamenná žebra zakryta štukou, sňata kamenná klenba staré sakristie a nahrazena stropem rákosovým, plochým.

Z původní sakristie zbylo jen kamenné zdivo do výše 1,5 m, dnes jediné známé kamenné zdivo kostela nad zemí. Z oltářů zbyla jen torza.

Při kladení nové dlažby v roce 1976 byly oltáře (pod dřevěnou maskou z cihel) zbořeny, obnoven a upraven jen oltář hlavní ze zbytků oltáře starého jako provizorium. Dnes jsou ze starých oltářů v kostele jen sochy sv. Cyrila a Metoděje, obrazy sv. Františka a sv. Barbory. V kapli u sv. Rocha pak andělé z oltáře hlavního. Oltářní obraz je uložen na faře (Panna Maria).

Nový oltář, ambon a sedes jsou zhotoveny ze dřeva nalezeného ve starém moravním korytě v areálu Slovanského hradiště na Valech v Mikulčicích. Svatostánek je umístěn ve starém výklenku, který kdysi sloužil jako úložiště posvátných olejů (zápis 1673). Hlavní kříž je dvojitý, obložený starým dřevem – „Kristus vládnoucí z výšin kříže“. Kříž je zhotoven ze dřeva podle křížku nalezeného u baziliky na Valech. Autor je sochař Vlček z Brna. Socha Panny Marie Nanebevzaté je dřevěná, zhotovená mistrem Kotrbou a pochází z kostela v Brně – Židenicích.

Ve zprávě z roku 1673 se píše, že kostel byl kdysi vysvěcený, nyní jen požehnaný, také tak oltáře. Svědčí to o pohnutosti doby, náboženských zmatcích, válkách a nejednoduchých a zdlouhavých opravách.

Když byla provedena poslední velká oprava kostela v roce 1772-1783, není žádný záznam o posvěcení. Archiv před rokem 1794 vyhořel spolu s farou. V archivu byla také pamětní kniha založená roku 1680? Nebo shořela už v roce 1683?! Do roku 1838 nemáme žádných zpráv.

Protože neznáme den posvěcení kostela ani původní ani svěcení po velkých opravách, slavíme je 3. říjnovou neděli, jak je určeno.

Hody slavíme po svátku Panny Marie Nanebevzaté (tj. po 15. srpnu) jako patronky kostela. Kostel je Panně Marii zasvěcen. Panna Marie je patronkou našeho kostela a naší obce.

 

V roce 2013 při opravě fasády kostela, jeho odvodnění a zabezpečení kamenných základů kostela proti vlhkosti bylo zjištěno toto: Po osekání vnější omítky celého chrámu – větší část lodi i presbytáře je postavena z vysokých, buchtovitých gotických cihel. Po obou stranách lodi jsou zazděná gotická okna. Po každé straně dvě. Také boční vchod do kostela se nacházel blíž jihozápadnímu nároží. Po zaklenutí lodi v 18. stol. musel být vstup posunut z důvodu výstavby pilíře. Okna byla zazděna při zaklenutí kostela klenbou a otevřena okna nová (dnešní). Také je patrná nadstavba obvodových zdí.

Tato dnešní stavba kostela pochází z 15. stol. V 18. stol. upravená do dnešní podoby.

Základy kostela pocházejí z 13. stol. Dnešní stavba úplně nerespektuje základ. Tedy je jisté, že zde stál kostel jiný, respektující plně základ. Základ je kamenný. Kámen pochází z hradiště na Valech. Také na něm stál celokamenný kostel zmiňovaný v písemných pramenech.

Takže údaj podle knížecího architekta Weinbrennera, že kostel byl postaven v 15. stol., je správný. Z 15. stol. pochází nejen presbytář, ale celý kostel mimo věž. Věž pochází až z 18. stol.