Aby se zvony zplna rozezněly

Jejich hlahol zní Evropou už víc jak tisíc let. Radostně, když ohlašují svátky, svolávají bohoslužebná shromáždění, vyzvánějí na společnou cestu novomanželům, odměřují ranní, polední a večerní čas, kdy zvou k modlitbě tam, kde se kdo právě nachází. A někdy zase znějí tesklivě, když vyprovázejí na věčnost a vybízejí k modlitbě za naše zesnulé. Mají je rádi už ti nejmenší, když jim třeba jen cinkají v miniaturách zvonečků a rolniček. Slované si zvony vysloveně zamilovali a vždy velmi bolestně nesli jejich ztrátu. Na Rusi je dodnes umějí v celých zvonkohrách rozeznít v opravdové koncerty, které se okouzleně poslouchají pod věžemi chrámů.

Náš mikulecký kostel byl kdysi obklopen hřbitovem s dřevěnou kostnicí, opatřenou zvoničkou pokrytou šindelem. Zvony z ní byly přeneseny do velké věže kostela, postavené v roce 1701.

V poledne 24. 5. 1917 však byly sejmuty dva zvony pro válečné účely a přitom bylo zapsáno, že největší měl průměr 60 cm a vážil 130 kg. Z nápisu na něm bylo zjištěno, že pocházel z roku 1738 a byl zasvěcen sv. Vendelínu a Vítu. Druhý pak měl průměr 28 cm, vážil 18 kg a byl zasvěcen Panně Marii Bolestné. Dodatečně 18. 7. 1917 byl sňat ještě jeden zvon pořízený v roce 1838, o průměru 47 cm a váze 57 kg.

Dne 29. 2. 1920 byl posvěcen nový ocelový zvon ke cti sv. Petra a Pavla vážící 145 kg jako náhrada za tři zvony zabavené k válečným účelům.

V květnu r. 1938  byly posvěceny dva bronzové zvony. Větší byl zasvěcen sv. Cyrilu a Metoději, měl průměr 71 cm, výšku 55 cm. Druhý, zasvěcený sv. Petru a Pavlu, o průměru 60 cm a výšce 45 cm, vážil 135 kg. Dlouho se však mikulečtí obyvatelé z jejich hlasů netěšili, protože 31. 3. 1942 byly všechny tři zvony zrekvírovány opět pro účely vojenské. Neví se, který zvon byl oním třetím, snad umíráček zasvěcený sv. Josefovi. Zůstal jen zvon ocelový, který se zase po letech rozezněl. Do té doby se ho neužívalo.

Zvonilo se s ním až do roku 1955, kdy byly ve zvonárně Kovolit v České u Brna ulity nové zvony, poté co se na ně sbíraly barevné kovy (měď, cín, mosaz); na faře jich byla celá hromada. Posvětil je pak mikulovský probošt. Elektrické zvonění bylo pořízeno na dva větší zvony v roce 1968 a sloužilo až do dnešních dnů (přesně do 14. 11. 2019). 

Největší s nápisem „Od hladu, moru a války, vysvoboď nás, Pane“ nese reliéf Božského Srdce Páně, jemuž je zasvěcen. Má spodní průměr věnce 686 mm, hloubku 523 mm a celkovou výšku včetně technické talířové hlavy 638 mm, odhadovanou hmotnost 200 kg.

Prostřední s nápisem „K Tobě se, Maria, utíkáme, abys nás pod svůj plášť schránila, všichni zde Tě žádáme“ nese reliéf Panny Marie Nanebevzaté, jíž je zasvěcen. Má spodní průměr věnce 562 mm, hloubku 415 mm, celkovou výšku včetně technické talířové hlavy 510 mm a odhadovanou hmotnost 110 kg.

Třetí nejmenší zvon je zasvěcen sv. Martinu s nápisem „Svatý Martine, oroduj za nás“. Používá se jako umíráček. Tento zvon zaplatil a daroval kostelu pan Martin Kuběna s manželkou Marií. Má spodní průměr věnce 455 mm, hloubku 340 mm, celkovou výšku včetně technické talířové hlavy 420 mm a odhadovanou hmotnost 60 kg.

Zvony byly rozhoupávány elektrickými pohony systému: asynchronní motor, řetěz, lanko a kolo. Ovládání kyvu bylo tedy elektromechanické. Systém odpovídal době vzniku a z důvodu opotřebení mechanických součástí již nebylo možno jej seřídit. Pěsti srdcí zvonů taktéž dopadaly mimo správná místa, v celé zvonové stolici se uvolnily spoje a takto rozviklaná se opírala o stěnu věže kostela. Ochotné ruce opatrovníků našeho chrámu bezpočtukrát vyzvánění opravovaly, bylo to však jen dočasné řešení a perioda funkčnosti se čím dál tím více zkracovala.

Obrátili jsme se proto na renomovanou firmu Boroko z Brodku u Přerova pod vedením pana Rostislava Bouchala, pokračovatele manželů Dittrichových, kterou doporučují úspěšné zakázky v mnoha zemích světa, a opravu jí svěřili. Samotné zvony byly naštěstí shledány ve velmi dobrém stavu, stačilo je vyčistit a nakonzervovat, dodat nová srdce. Srovnání a zpevnění zvonové stolice byla nutnost, stejně tak dodání nového zavěšení zvonů včetně osových ložisek. Nově jsme pohon pořídili i na umíráček, který se doposud rozhoupával ručně, pomocí lana.

Elektrické pohony zvonů jsou nyní vybaveny moderními lineárními motory bez mechanického převodu ovládací síly. Tento pohon rozhoupá zavěšený zvon pravidelně bez počátečních tvrdých záběrů a nárazů na zvonovou stolici a minimalizuje tak negativní účinky působící na statiku věže. Nové a přesné je i časové spínání, řízené rádiovým signálem.

Rádi bychom i touto cestou poděkovali všem, kdo se na pořízení a opravě svou modlitbou či dary podíleli. Za ně byla 29. 11. také sloužena mše sv. Zvláštní dík patří Obci Mikulčice, která přispěla částkou 100.000 Kč a zdejšímu hasičskému sboru, od něhož jsme dostali darem 5.000 Kč (zvony byly předchůdci dnešních sirén, trhaně se jimi vyzváněl požární poplach) i celé řadě jednotlivých dárců. Dík náleží i Ing. Fr. Michalicovi, který se starostlivě ujal dohledu nad opravami, zvl. elektroinstalace, a přispěl cennými připomínkami, M. Juráskovi a J. Šagátovi, kteří vyspravili podlahu a dřevěné součásti zvonového patra věže, takže tam bylo k opravě vše připraveno. Všechny zvony chceme naplno rozeznít na poděkování všem a na cestu k domovu po mši sv. na Hod Boží vánoční, která začíná v 9.00 hodin. A připojit přání, aby musely ohlašovat co nejméně lidských bolestí a co nejvíce vyzvánět nám všem k radosti. Na mnohaja i blahaja ljeta!

Michael Špaček

 

„Zašlá sláva“ našich zvonů před opravou

A jak vyhlížejí celé obnovené dnes:

Zařízení po 50 letech dosloužila a přenechávají svá místa soudobé technice:

 

Pár záběrů z oprav: