Co nám říkají o Mikulčicích písemné prameny

 

Mikulčice jsou připomínány v nejstarších písemných památkách z roku 1052. Náležely odedávna k panství břeclavskému. V roce 1131 jsou zapsány jako součást břeclavského kostela. Pod patronátem tamní vrchnosti byla i fara. Jako farnost olomoucké diecéze jsou zapsány v jejím katalogu v roce 1383.

Roku 1355 bylo prodáno městečko (oppidum) Mikulčice s tvrzí, poplužím a kostelním nadacím Jindřichu a Zdeňkovi z Nevojic a Těšic. Máme zde dvě důležité zprávy – Mikulčice byly městečko a existují Těšice.

Těšice byly lénem biskupství olomouckého. Od roku 1530 však byly zaměněny za jinou ves – pro velkou vzdálenost od Olomouce – a od roku 1651 náležely k panství hodonínskému. Od roku 1762 jsou majetkem Nejvyšší císařské rodiny až do zániku Rakousko-Uherské říše. Poněvadž náležely do farnosti Mikulčice, jsou v podstatě jejich osudy stejné.

K roku 1586 je známo, že byl zde farářem Jan Jankovský, jejž zajalo vojsko Bočkajovo, a celý kraj byl zpustošen. Od roku 1527 až do roku 1638 bylo panství břeclavské v držení pánů ze Žerotína – nekatolíků – z čehož vyplývá, že i fary byly nekatolické. Dědickým postupem přešlo panství zase do majetku knížat z Liechtensteinů a v roce 1641 je v Mikulčicích zase uváděn katolický farář Říkovský.

Z Mikulčic byly spravovány: obec Mikulčice, Těšice, Lužice, Kukvice, Prechov. Od roku 1625 též Tvrdonice, Kostice, Týnec, Hrušky a od roku 1653 také Nová Ves.

17. století bylo velmi neklidné.  Roku 1600 byl velký hlad, rok 1602 byl krajně neúrodný a obyvatelstvo bylo navíc sužováno vojskem. Roku 1605 vojska Štěpána Bočkaje z Uher několikrát překročila řeku Moravu právě u Mikulčic a zpustošilo celý kraj. 1618-1648 to byla zase třicetiletá válka. Roku 1663 to byli Turci a Tataři, roku 1683 zase Kuruci – uherští povstalci vedení Emerichem Tökölym – vyplenili Podluží.

V Mikulčicích vypálili kostel, faru, školu, poničili ves. Po tomto roce přežilo jen málo rodin. Farář, se souhlasem vrchnosti se stěhuje do Nové Vsi a Mikulčice a ostatní přifařené osady spravuje odtud.

Přesto Mikulčice nikdy nezanikly, vždy se vzchopily k dalšímu životu. Až roku 1721 konzistoř olomoucká ustanovila Františka Brandejského prvním kaplanem v Mikulčicích. Je opravován kostel i fara. Kněz bydlí po domech.

K roku 1790 mají Mikulčice 155 domů, Těšice 61 domů. Před vypálením měly Mikulčice 34 domů, Těšice 25 domů.

Život v obci se začal utěšeně rozvíjet. Roku 1772 na žádost Mikulčanů přebírá kníže Liechtenstein zase patronát nad obcí, kostelem a farou.

Před rokem 1794 vyhořela fara i s archivem. Pro její obnovu byla zbořena kaple sv. Rocha a materiál použit na stavbu fary (nynější). Opravován byl i kostel. Fara nese na svém štítu letopočet L. P. 1794. Byla postavena za lokálníka Josefa Karáska a purkmistra Františka Benady z Mikulčic.

Od roku 1820 jsou v Mikulčicích kněží dva, podřízení faráři novoveskému. První farář zase samostatné farnosti byl ustanoven Augustin Gabriel roku 1835. Založil farní kroniku roku 1838. Tato kronika je na faře dodnes.

To znamená, že jestliže měly Mikulčice zase faráře, byly vsí silnou a životaschopnou. I když byl zde farář, majetek patřící kostelu, převedený roku 1683 do Nové Vsi, se do Mikulčic nevrátil a zůstal u kostela novoveského.

Ani na žádosti Mikulčanů biskupství brněnské nevyhovělo. Až agrární reforma po roce 1918 vrátila majetek zase do Mikulčic.

Tolik v kostce o Mikulčicích z písemných pramenů.

 

 

Rok 1606 – ... když jsme se navrátili, ve sklepích a jamách bydleli, nenadálý mor...

Rok 1600 – ... trestána jsem hladem tak těžce, že dítky mé mřely, různé byliny jedly a z nich otravu braly...

Rok 1605 – ... byla osada i s farou vypálena ... a tehdáž nemohouce nic zvítěziti, zapálili Novou Ves, Mikulčice, dvůr Tejnský Čejkovice, Kukvaře, Prušánky... zajat i kněz Proxides, farář mikulčický...